Kaligrafický blog

Naučte se, jak psaní rozvrhnout na stránce. S čím v návrhu můžete pracovat? Cvičení na konci článku. Písmo tvoří svébytný grafický prvek. Narozdíl od tvarů a čar má jasně danou orientaci – má vršek a spodek. Kaligrafie, ruční písmo, má mnoho dalších parametrů jako sklon, tmavost, dotahy, účaří,…). Začněme ale popořádku. Bod, linie a plocha. Jdeme na to.

V roce 79 n. l. zahřmělo, obloha zčernala a starořímské město Pompeje a okolí zasypal a na staletí pohřbil popel. Katastrofa, která znamenala pro mnoho lidí konec, pro nás zakonzervovala písmo na zdech budov. A díky tomu si můžeme povídat o vzkazech, které obyvatelé Pompejí psali římskou kapitálou, kurzívou a rustikou. A že je o čem povídat…

Kaligraf studující historická písma se věnuje paleografii, nebo ne? Jak se liší paleografie a epigrafika a jaké další vědy se zabývají písmem:

Chronogram je speciální nápis psaný často římskou kapitálou. Ivan Vedl Xénii Lesní Cestou Do Města a v tom městě viděl na průčelí domu tesaná písmena. Některá byla větší než ostatní a ještě k tomu pozlacená. Zvláštní, pomyslel si a pokračoval s Xénií v procházce Městem…

Černá barva duběnkového inkoustu vzniká díky chemické reakci. Jaká to je, proč se přidává do inkoustu pojivo a co se děje s duběnkovým inkoustem v průběhu staletí? Prozkoumejte, co vězí za černočerným inkoustem do hloubky:

Z dubového listu vyrůstá kulatý poklad. Ještě chvíli zraje, dokud ho kaligraf nevezme do začernalých prstů a nepřidá k dalším duběnkám. Vyrobí z nich inkoust. Příběhů o duběnkovém inkoustu je na tisíc. Tady jsou a s nimi recept.

L'euf lesai dó tramvaieux, je rai mon dlai le passieuxaneb

O slunečné sobotě jsem se s kamarádem vydala na výlet k moři, do belgického města Oostende. Protože on tesá do kamene a já hlavně píšu, cílem výpravy bylo prozkoumat tamější písmo v ulicích. A že se to povedlo! Potkali jsme několik druhů zpracování písma:

Kde vzniká láska k čokoládě? V jednom čtverečku? Nebo na našich mlsných jazýčkách? Nebo přímo v Pobřeží Slonoviny, v právě sklizených kakaových bobech? Všechna ta místa tvoří tu nezaměnitelnou čokoládovost. A kde vzniká kaligrafie? Na papíře? Nebo na špičce pera? Ve svalech ruky? Tam i tam i tam. A i na dalších místech. Dneska bude řeč o svalech.

S psaním je to stejné jako s pečením piškotové rolády. Když se pustíme do pečení moučníku, kterého není nikdy dost, začínáme většinou šleháním sněhu, že? A metly se otáčejí neuvěřitelnou rychlostí, aby byl sníh pěkně nadýchaný a tuhý. Ale pak! Když postupně přidáváme sypkou mouku a cukr a pro vůni špetku skořice, tak mícháme jen zlehounka, pomalu, opatrně, aby sníh zůstal stále pěkně nadýchaný. Všimli jste si? Na začátku míchám o sto šest, protože si to tak bílky žádají, ale potom zpomalím a jen velmi pomaloučku přimíchávám další suroviny. Když míchám odlišné věci, míchám jinak rychle a stejně tak u písma. Jsou písma rychlá, jako bílky, kdy můžu uhánět jako o závod a pak písma pomalá, která zkrátka potřebují více času, protože kdyby ho nedostala, nebudou tak pěkná a budou působit trošku odflákle.

Kap ka, kapka černočerného inkoustu. Jak pomaloučku stéká po perku a padá zpátky do lahvičky. Kap  kap. Ani nemusím psát, abych se cítila jako středověký písař v pohádce. Kap  kap. Ale psát chci. Krásně. A tak prozkoumávám nástroj, abych věděla, jak s ním můžu psát, aby se písmenka, skoro sama, linula z jeho špičky.Dívejte se a pozorujte, tady píšu, čeho byste si měli všimnout:

Z čeho se učit písma? Nejlépe z originálů přece :) Nejlépe ručně psaných. Jaké všechny výhody má studování manuskriptů a kam za nimi, to si přečtěte v tomhle článku:

Víte, že se dá kaligrafie trénovat na ulici, třeba cestou do práce? Teda spíš tak trénovat používání jednoho z nejdůležitějších nástrojů pro kaligrafii ;) Mám pro vás tip, jak se v kaligrafii zlepšovat, aniž byste sáhli po peru a papíru.

Stává se vám, že někdy se psaní opravdu daří a jindy to zkrátka fakt nejde? První dobrá zpráva: Je to normální! Ale dá se to vylepšit. Poradím vám, jak se z poměru 5 dobrých dnů ku 5 špatným dnům dostat na 9:1.

Představte si slečnu, říká si třeba Ája. Je jí 19, v květnu bude maturovat a ne a ne si vybrat, kam půjde na výšku… Všechny maturitní otázky má krásně napsané – věnuje se totiž kaligrafii. Tu by šla studovat hned! Ale na tu přece škola není… O pětadvacet let starší Martin se taky věnuje písmu. Spíš než psaní, písmena spíš kreslí a zabývá se jimi z typografického hlediska. Ale chtěl by si své znalosti a dovednosti rozšířit. Ideálně, kdyby se mu nějaký mistr mohl věnovat dlouhodobě. Co s tím?

Víte jak vypadalo písmo, kterým psal jeden Říman svému kamarádovi z druhého konce města, jestli se sejdou pozítří na Foru Romanu? Jestli oba uměli psát (a číst! což nebylo vždy obojí najednou), tak psali římskou kurzívou. A proč by nás měla zajímat, i když je tak stará? O matičce malé abecedy a o nedávném londýnském objevu stovek (neuvěřitelné!) voskových tabulek si teďka počtěte :)

Ahoj kaligrafové, nedávno jsem na Facebooku sdílela video se štětcem z ptačího peří. A neuplynul ani týden a já už se pustila do malování a psaní svým novým ptačím štětcem :) A jelikož jsem při experimentování s peřím na vás myslela, nafotila jsem a napsala jsem pro vás návod jak na to. A co je supr? Nepotřebujete kontakty na chovatele plameňáků, stačí když…

Každý správný superhrdina má zvláštní schopnosti. Prohlašuji tužku za superhrdinku! A co všechno dokáže? Mění barvu, mění šířku čáry, chová se jinak, když ji držíme pevně nebo když jí dáme volnost. Zkrátka toho dokáže tolik, že říkat jí obyčejná je pro ni urážka ;)