Duběnkový inkoust 1

Proč inkoust z duběnek?

Duběnkový inkoust se používal dlouhá staletí. Přibližně od 7. století. Nahradily ho až umělé barvy a inkousty. Před duběnkovým inkoustem se používal především inkoust ze sazí, tzv. inkoust koptový. Nás ale zajímá, co je duběnkový inkoust zač, jak z duběnek dostat černou barvu a jaký nádech má inkoust na papíře. Prozkoumejte to se mnou:

Základ duběnkového inkoustu

Na pro písmenka životodárnou černou tekutinu je zapotřebí procházka s očima na stopkách. Potřebujeme sesbírat kolem dvou hrstí duběnek. Ze zahradnictví si odneseme zelenou skalici a ve výtvarných potřebách budeme hledat krystalky arabské gumy. Pak ještě nádoby na míchání a kávové filtry na čirejší inkoust. Prosté. Ale je to dobrodružství!

Pohádka o duběnkovém inkoustu

Odbočuju z lesní cesty, procházím se dubovým lesem, nikde nikdo, jen větvičky křupou pod botama. Ach, kdyby tak bylo tepleji a mohla bych jít bosa :) Zafouká vítr a já jako inkoustová víla koukám, jaký list padá rychleji s žuchnutím – na něm snad bude těžká duběnka. Je to jako procházka Sherlocka Holmese. Záhada zní: Jak to, že jsou na zemi listy duběnkami vzhůru, když při pádu ze stromu musí přece padat duběnkou dolů? Žádný detail nesmí uniknout. Sem tam otočím list, jenž se mi zdá duběnkový. Ale nic… Žádná duběnka. Jdu dál a najednou to přijde. Na koberci z hnědých listů se jako zlaté korálky blýsknou rosou pokropené světle žluté duběnky. A kolik jich je! Snad 7! Ne, jak se rozhlížím, je jich tu víc! No to snad není možné, pět duběnek na jednom listu. Mé inkoustové srdce, které ještě nikdy v životě nebylo a nebilo na lovu duběnek je u vytržení. Tak přece jen jich najdu dost. Hledám a sbírám a pytlíček pomalu těžkne. Z lesních procházek si ho odnáším pěkně naducaný. Nechám duběnky trochu proschnout, možná z nich ještě vylítnou žlabatky – malé mušky, pro které je duběnka domeček. Připravím je na výrobu inkoustu: Pokrájím kuličky na kousky a dám do rendlíčků s vodou a vínem. Zkouším, jaká tekutina vytvoří nejlepší inkoust. Snažím se víno jen zahřívat, aby v něm zůstal alkohol. Ten pomáhá extrahování kyseliny duběnkové. A tu přesně inkoust potřebuje. Vyluhované duběnky přefiltruju, přidám arabskou gumu a zelenou skalici a je to. Lahvičky naplním písmenkodárnou tekutinou a můžu začít psát pohádku o duběnkovém inkoustu.

Duběnky

Použít můžete jak duběnky z listů, tak z větví. Z listů bývají měkké, kdežto ty rostoucí na větvích jsou tvrdé jak kámen. Pro inkoust je potřeba kyselina duběnková, kterou obsahují oba druhy:)

Chemické reakce

O tom, jak vzniká inkoust z duběnek, popis reakcí a význam přidání arabské gumy a zelené skalice píšu ve druhém článku. Víte, co obsahují třísloviny a z čeho dalšího můžeme získat černou barvu? Jestli vás láká zahloubat se do duběnkového inkoustu víc, čtěte :)

Recept

1. Duběnky (cca 30 g) rozkrájíme a dáme do hrnce.
2. Zalijeme 300 ml vody/vína a ohříváme pod pokličkou 2 hodiny.
3. Necháme vyluhovat, alespoň do zchladnutí a přefiltrujeme.
4. Přidáme 11 g arabské gumy a promícháme.
5. Přidáme 12 g zelené skalice a opět mícháme.
6. Vaříme, redukujeme na zhruba čtvrtinu objemu.
7. Plníme do lahviček a přidáme 3 hřebíčky a kapku medu, aby inkoust déle vydržel.

Má zkušenost a tipy na řešení problémů

Tento inkoust se moc nedá pokazit. Pokud na něj při vaření vyloženě nezapomeneme, vyjde to :) Reakce tříslovin s železitými ionty vždycky proběhne. Mně se z tekutin nejvíce osvědčila voda. S poměry použitých surovin se pak mění vlastnosti inkoustu, ale dá se inkoust upravovat i zpětně:

Je moc světlý? Svařte tekutinu na menší objem. (Vyvařte část vody a zbyde vyšší koncentrace pigmentů.)

Nedrží na perku? Přidejte více arabské gumy a řádně promíchejte. + Máte připravené perko? Zkuste ho umýt se saponátem a vyzkoušejte znovu.

Je moc hustý? Nařeďte vodou. Duběnkový inkoust také zasychá na perku více než běžné inkousty. Doporučuju mít při psaní k ruce kalíšek s vodou, do kterého budete perko občas namáčet – tím se pročistí a opláchne a inkoust bude lépe stékat až do špičky.

Pigment je oddělený od tekutiny ve velkých kusech? Zkuste inkoust ještě jednou přivést k varu a důkladně ho promíchejte. Před psaním můžete lahvičku s inkoustem minutu protřepat.

Jak se vám inkoustování povedlo? Podělte se o své zkušenosti v komentářích :)

Díky Jakubovi Cibulkovi a Natalii Dubanevych za konzultace.