Co nedělat před kaligrafováním 2

Kde vzniká láska k čokoládě? V jednom čtverečku? Nebo na našich mlsných jazýčkách? Nebo přímo v Pobřeží Slonoviny, v právě sklizených kakaových bobech? Všechna ta místa tvoří tu nezaměnitelnou čokoládovost.

A kde vzniká kaligrafie? Na papíře? Nebo na špičce pera? Ve svalech ruky? Tam i tam i tam. A i na dalších místech. Dneska bude řeč o svalech.

Přečtěte si i první článek ze série. Je o kávě – kdy ji pít a proč :)

Co nedělat před kaligrafováním #2 Sport

I kaligrafové mají být fit a pěkně sportovat. Ale ne těsně před psaním :) Když se totiž vrátíme ze sobotního výletu na kolech s tím, že hnedka chceme kaligrafovat, tak to nejspíš nedopadne zrovna skvěle. Sportem se tělo totiž dost nabudí, rozpumpuje a malinko rozechvěje. A všechen tenhle pohyb (zrychlený tep, zrychlený dech, svalové napětí a třes) se přenáší i do ruky a následně na papír.

Takže na kolo ano, ale před kaligrafií si dejme zpomalující a uklidňující mezičas :) Tady přesně můžeme ocenit poklidné a pomalé řádkování si papíru. Nachystání si perek, inkoustů, rozmíchání si barev, trošku poklizení stolu… Díky tomu všemu se naladíme na kaligrafii a věřte mi, jde to pak mnohem líp :)

Poslouchej tělo

Chce to trošku cviku, to ano. Ale když si zvykneme naslouchat tělu a dobře vnímat, jestli je na kaligrafii připravené, hned nám odpadne trápení ze zrovna nepovedených písmenek. Ono, když si člověk uvědomí, že mu to nejde proto, že před chvilkou přinesl domů fakt mega-těžký nákup, tak to je hnedka jiná nálada. Stačí chvilku počkat, až se tělo zase vzpamatuje a rázem to píše jedna báseň :)

Tak si jděte zaplavat, ale pak si před kaligrafií dejte na chvilku nohy nahoru. Jako já teď ;)

S láskou k písmu a k výletům na kole,