Zamyšlení o kaligrafii – INK Brussels
autor: Anežka Peroutka
L'euf lesai dó tramvaieux, je rai mon dlai le passieux
aneb
Zamyšlení o kaligrafii – INK Brussels
Týden čínské a západní kaligrafie ve znamení inkoustu a abstraktních uměleckých děl se konal v Bruselu na začátku května 2019. Akce INK Brussels 2019 sestávala z přednášek, workshopů a výstavy. Zúčastnila jsem se a sepsala myšlenky, které mi vklouzly do hlavy.
Přednášky byly k nejen mému překvapení často v čínštině. Ale byly překládány. Jenže do francouzštiny! :D A té rozumím jen trochu. O to víc mě bavilo, že i přesto byly proslovy pro mě inspirací. Možná platí, že čím víc prostoru člověk pro myšlenky má, tím víc se rozutečou a připraví pro zamyšleného zajímavé příběhy. A tady jsou:
„Důležitý je prostor“
Na člověka působí nejen předměty jako objekty vytržené z časoprostoru, ale právě kombinace předmětu s jeho prostředím. Například: Jak vnímáte následující obrázky? Koukejte na každý aspoň 3 vteřiny:
Jediné jablíčko na stromě, ještě k tomu krásně červené a zralé nemůžeme srovnávat s očesanými jablky z bedýnky. To samotné najednou má mnohem větší sílu, než hromada jablek – jen těžko totiž budeme vnímat jednotlivá jablíčka, když je jedno jako druhé. Cítíte ten rozdíl? Jestli ne, tak vaše kaligrafické vnímání a citlivost by chtělo ještě čas na zostření se. Ale jestli ano, tak rovnou můžete tenhle princip/pravidlo prostředí aplikovat do kaligrafie.
Záleží na tom, kde a jak kaligrafii použijeme nebo kam umístíme kaligrafické dílo nebo obraz. Zjednodušeně řečeno, přání k narozeninám nedá máma dceři na ulepený stůl vedle lístečku „ukliď kuchyň“, ale spíš ho vstrčí mezi narcisy ve váze. Máte ten obrázek před očima?
A když se na kaligrafii podíváme ještě obecněji, jak působí rozevlátý 50metrový popsaný závoj popsaný básněmi vlající ve větru a zarámovaný certifikát na stěně kanceláře?
A podobně je to s vnímáním kaligrafického díla. Festival INK Brussels pořádalo výtvarné duo kaligrafů, kteří umisťovaly dlouhé pruhy popsané kaligrafií do různých míst. Například je vypouštěli do větru z Velké čínské zdi nebo skal nebo je věšeli na lešení u nově otevřeného domo-chrámu.
→ Vnímejme prostor a dejme tak kaligrafii větší význam.
Lia Wei 2012, INKBRUSSELS2019_Catalogue.pdf, dostupné z: https://www.academia.edu/
„Psané vychází z tesaného + písmo a jeho forma se transformuje“
Na přednášce mluvili o tom, že v čínské kaligrafii je běžné kopírovat tesané nápisy. Používá se tzv. rubbing, metody, kdy vlhký papír přiložíte na tesaný kámen a hadrem, který je nasycený inkoustem, oboucháváte kámen, až vám na papíře vyvstane kopie. Prohlubně na kameni (písmo), zůstane bílé a okolí přijme barvu z hadru. Takovéto kopie se dělají i z jiných předmětů, třeba váz s reliéfem nebo bronzových ozdob a podobně.
Opravdu pěkně zpracovaný je celý postup v tomto videu: https://youtu.be/AR2nUVUOvOk
A to důležité je, že z těchto kopií/rubbings znovuvytvářeli kaligrafové psané tvary. Abyste pochopili to mé pozastavení u tohoto bodu, tak: Každý nástroj nebo technika přímo ovlivňuje podobu písma. Když tesám do kamene, nemůžu dosáhnout stejných tvarů jako při psaní štětcem a naopak. Ale právě kvůli kombinaci technik vznikaly a vznikají různé nové formy. Je to jako evoluce – nejdřív se znak napíše, pak se vytesá, kvůli nástroji se trochu pozmění jeho tvar, znovu se opíše štětcem, vytesá se trochu upravená podoba a tak dále a tak dále, až se dospěje k novým tvarům. To je… hustý! V naší latinské kaligrafii je pěkná paralela s ampersandem (&/ET), jak se postupně vyvíjel skrz různé druhy písma. (Ale & se hlavně psal, netesal).
„Rozbít hranici mezi formálním a vulgárním“
Na tuhle myšlenku mě přivedl talk od vysmátého texasana, který hraje na guqin – čínský strunný nástroj. Jeho slova byla o nalezení dialogu mezi hospodskými pijáky a znalci čaje, kdy čajomilci berou pití na vážno, kdežto opilí pivaři si hlavně užívají. V dnešní kaligrafii jsou místo pivařů samozvaní kaligrafové z Instagramu, kteří si píšou pro radost, ale nejdou nijak do hloubky, a na druhé straně kaligrafové, kteří o písmu přemýšlejí do hloubky a zkoumají ho.
No a jak by šlo udělat to, aby obě skupiny spolu mohly posunout psaní a kaligrafii dál?
Nechám otazník bez odpovědi. Jistě je nějaká cesta, jak využít dnešního zájmu o ruční psaní a instagramové smršti, kdy veřejnost jednoduše miluje písmenka psaná jinak než propiskou. Ale zároveň vymyslet, jak díky tomu probudit zájem o hlubší pochopení písma…
Další myšlenky:
- „experimentální kaligrafie ~ osobní výzkum“
- „writingness v malbě“
- „kopie s přidanou hodnotou“
- „číst krajinu“
- „malba+kali / kresba+kali“
- „vyjádřeno, ale ne řečeno“
Napište mi, co vás zaujalo, tady dole do komentářů ↓ Zajímá mě, jaké další myšlenky se rodí.