Duběnkový inkoust 2


autor: Anežka Peroutka

Černá barva duběnkového inkoustu vzniká díky chemické reakci. Jaká to je, proč se přidává do inkoustu pojivo a co se děje s duběnkovým inkoustem v průběhu staletí? Prozkoumejte, co vězí za černočerným inkoustem do hloubky:

O duběnkovém inkoustu píšu jednoduše „nevědecky“ v prvním článku. Najdete tam i recept. Pohádku s video-receptem zkoukněte na YouTube.

Duběnky

Není duběnka jako duběnka! Kdo by si to byl pomyslel… Do listopadu jsem si byla jistá, že duběnka je toto:

petDubenekNaListe

Ale ne, duběnka může vypadat i takhle:

oak Apple https://devonshiremagazine.co.uk/oak-apples/

V americkém a anglickém prostředí se na fotkách a fotoreceptech setkávám jenom s tvrdými duběnkami tohoto typu. A tak začalo mé duběnkové martyrium – jaká duběnka je Ta správná? Nebo jsou vlastnostmi stejné? Cože vlastně je duběnka zač? A jaké látky mě z ní zajímají pro výrobu inkoustu?

Něco jsem objevila: Při nastudovávání informací k duběnkovému inkoustu a chemickým reakcím, jsem zjistila, že jde v duběnkách především o třísloviny a v nich vázanou kyselinu gallovou. (Více k chemické stránce níže v článku.) S tím se pojí, co je to vlastně duběnka. Duběnka je hálka, tj. výrůstek dubu. Vzniká tak, že muška žlabatka dubová naklade vajíčko do žilnatiny listu nebo do dubového pupenu. Dub, protože nestojí o cizopasníka, se ho snaží zbavit. Příroda si to ale zařídila tak, že je to skoro win-win situace. Žlabatka (její larva) dubu neublíží a dub žlabatce vytvoří domeček ve tvaru kulaté duběnky. Tyhlety výrůstky obsahují hodně tříslovin. Rostliny obecně tvoří třísloviny ve větším množství proto, aby se zbavily infekcí, nebyly tak vábné pro spásání a aby se chránily před hmyzem. Z čehož mi vyplývá, že můžu použít i ty měkké duběnky a bude to fungovat. Jupí!

A když jsme u výrůstků, tak jsem objevila i jiné útvary, které mohou vznikat na dubu. Našla jsem například tento „artičok“ / „chmelovou šištici“, latinsky Andricus foecundatrix.

dubenkovy inkoust articok halka

Roste na větvích dubu a domnívám se, že by taky měla být funkční, co se týče výroby inkoustu a obsahu tříslovin, protože jde stále o výrůstek vznikající kvůli napadení hmyzem. A když jde o třísloviny…

Třísloviny

Taniny, třísloviny najdeme v mnoha rostlinách. Můžete si je představit jako trpkost chuti – znáte je od popisů červeného vína, kávy, nebo si vybavte trpkost trnky nebo zelený čaj se zapomenutým sáčkem. Všechny tyto suroviny obsahují hodně tříslovin. Dále se třísloviny, které obsahují v nich vázanou kyselinu gallovou, vyskytují v dubové kůře, škumpě, karobu a hlohu. Což nahrává otázce: Můžeme vyrobit inkousty lehce i z těchto surovin?

Když jsem byla na sběru duběnek, krom dubů jsem narazila i na právě dozrálé trnky a hložinky. Doma, kde jsem měla už připravené další látky k reakci, jsem jen na papír rozmáčkla trnku a vedle hložinku a zasypala práškem zelené skalice. A zčernalo to! Zatím jsem nepodnikla další experimenty, ale větřím příležitost na další inkoustové vzrůšo :)

dubenky trnky articoky hlozinky

duběnky, hložinky, hálky-artičoky, trnky, hálky růží

Voda, nebo víno?

Při zkoumání vlastností tříslovin jsem narazila na fakt, že červené víno obsahuje třísloviny, které se do tekutiny dostávají ze šlupek a semínek. A to, že je víno červené, znamená, že v červeném vínu je víc tříslovin, protože se kvasí i rmut (slupky, zrníčka) a nejen mošt, jako je tomu u bílého vína. Bílé víno se dá vyrobit i z červených hroznů, ale jen z jejich šťávy (Tramín červený je bílé víno z červených hroznů.). Takže proč nezvýšit obsah tříslovin v inkoustu a doufat v lepší reakci s železnatými ionty? Navíc alkohol má napomáhat extrakci kyseliny gallové, takže se zdá, že je ideální tekutinou. Experimentuji s vodou, bílým vínem a červeným vínem.

fermentace dubenek

Je to chemie

Černá barva duběnkového inkoustu je dána reakcí kyseliny gallové z duběnek a železnatých iontů ze zelené skalice. Jde ale o to, jak se k této reakci dostat.

Duběnky obsahují třísloviny (=taniny). Třísloviny jsou rozpustné ve vodě a jsou hydrolyzovatelné. To znamená, že může proběhnout námi chtěná reakce, kdy z duběnkových tříslovin vznikne (vyextrahuje se) kyselina gallová, systematicky 3,4,5-trihydroxybenzoová kyselina.

vzorec kyselina dubenkova

Abychom ji získali rozpuštěnou v roztoku a ne vázanou v tříslovinách, tak buď musíme duběnky vařit anebo nechat fermentovat (tj. nechat stát ve vodě/víně/pivu zkvasit – kyselá hydrolýza). Tak se kyselina gallová uvolní do roztoku a bude moct reagovat dál.

Ještě potřebujeme železnaté ionty: Používá se zelená skalice = zelený vitriol = římský vitriol = heptahydrát síranu železnatého = FeSO4 * 7 H2O. Naštěstí je to pro nás laiky jednoduché. Zelený vitriol se používá jako hnojivo nebo hubič mechů. Běžně se prodává v zahradnictví nebo hobbymarketech. Akorát je k dostání většinou v kilovém balení. Co naplat, asi se musíme do příprav inkoustů vrhnout naplno :)

Vznik černé barvy

Kyselina gallová z duběnek ve vodném roztoku reaguje s železnatými ionty (dvojmocné železo Fe). Vzniká galát železnatý (volně překládám: duběnkát železnatý). Ten ale potřebuje zoxidovat. Když galát železnatý zoxiduje, změní se dvojmocné železo na trojmocné (železnatý na železitý) a vytvoří se právě černá barva, černé pigmenty – sraženiny. Odborně: vzniká nerozpustný komplex pyrogalolu železitého. K oxidaci dojde buď už ve vodě, nebo na vzduchu (při psaní a schnutí inkoustu).

uvodka

U mě to ale proběhlo nějak jinak. Inkoust byl černý už ve vodě, po smíchání. Myslím, že je to proto, že zelená skalice zahrádkářská není nijak extra dobře skladovaná. V pytlíku, který jsem koupila, byl naprosto jasně vzduch a vlhkost – pěkné podmínky k oxidaci. Na obalu psali, že obsahuje pouze zelenou skalici (FeSO4 * 7 H2O), ale myslím, že už právě zoxidovala a železo nebylo dvojmocné, ale trojmocné. Samotný síran železnatý vypadá jako zelené krystalky, a když se nechá na vzduchu, tak oxiduje a mění se jeho vlastnosti a pozorovatelně barva – už není zelený, ale nažloutlý, okrový až hnědý. Což se přesně stalo u mě. Moje zelená skalice byla spíš okrový vlhký písek. Asi jde si pořídit z laborky krásně čistý síran železnatý v podobě krystalků a s ním by možná šel vytvořit inkoust, který výrazně tmavne až na vzduchu, ale to asi teď nepotřebuju :) Klidně mi může černat už při smíchání.

Další skutečnost, která nahrává černé barvě je, že když používáme kovové perko i ono reaguje s inkoustem. Jednak podporuje černání a dále pak je samo vystaveno korozi. Proč to vadí teď a ne v minulosti? Dřív (za rozmachu duběnkového inkoustu ve středověku) se psalo brkem :)

Srážlivost inkoustu, usazování pigmentu

Když proběhne výše popsaná reakce, nestačí to. Kdybychom inkoust nechali tak, bude se černý pigment oddělovat od tekutiny a na papíře to bude vypadat jako bychom psali ne inkoustem, ale světlou vodou s jemným černým pískem.

srazeniny

Aby se to nestalo, používá se pojidlo. Tím je v tomto případě arabská guma. Má několik funkcí.

Arabská guma

Je to pryskyřice z akácií. Vyrábí se, sbírá se hlavně v severní Africe. K dostání je ve formě krystalů nebo roztoku ve výtvarných potřebách. Ale narazit na ni můžete i při čtení etiket v obchodě, protože se používá též v potravinářství. U inkoustu nás ale zajímá to, co dokáže s barvou. Například arabská guma může za to, že se pigment vzniklý oxidací galátu železnatého nevysráží do velkých shluků, ale zůstane „rozpuštěný“ v inkoustu – pigmentové částice nebudou viditelné okem. Takže máme hladký inkoust bez známky usazování. Také arabská guma ovlivňuje reagování inkoustu s papírem. Když je v inkoustu arabská guma, nevsakuje se tak rychle. Představte si ji jako lepidlo (ono to tak ve skutečnosti je): Vlastně zahušťuje inkoust, takže se inkoust nevpíjí do papírových vláken tak rychle. A také inkoust z pérka nestéká příliš rychle, ale nějakou dobu na něm vydrží, takže se s ním lépe píše. Když je v inkoustu použita arabská guma, déle inkoust schne. Což může být výhodou i nevýhodou. Takový inkoust se po uschnutí mírně leskne. To jsou základní kali-schopnosti arabské gumy.

arabska guma

Místo arabské gumy můžete použít také vaječný bílek. Jeho příprava je kapitola sama pro sebe. Nechám to na jiný článek. Každopádně jde si vyrobit duběnkový inkoust úplně lokálně, neb můžete použít duběnky z lesa za domem, víno z Moravy, zelenou skalici si nasbírat jako melanterit u Příbrami a použít vaječný bílek z českých vajec.

Koroze inkoustu

Bohužel, duběnkový inkoust může být špatné médium, když se s ním špatně zachází nebo se špatně skladuje. Stárne a podléhá korozi a dalším chemickým reakcím. Dokonce kvůli němu může lidstvo přijít o významná díla. Mnozí umělci minulosti tvořili a psali duběnkovým inkoustem. Například Victor Hugo, Leonardo Da Vinci, Johann Sebastian Bach a mnozí další. Problém tkví v tom, že duběnkový inkoust často obsahuje příliš iontů dvojmocného železa, které mohou oxidovat a podílet se na tvorbě látek poškozující papír, vlákna celulózy. U starých dokumentů se můžeme setkat s několika vadami:

  • Halo – vypadá to, jakoby se inkoust rozpíjel do okolí ve světlejším odstínu.
  • Vytvoření mapy na rubové straně listu – nepravé propíjení, kdy vidíme psaný text i na druhé straně. Pokud je psáno z obou stran, špatně se čte.
  • Vypadnutí textu – pokud je poškození velké, může se stát, že celé plochy, kde byl inkoust, vypadnou z listu papíru. Doslova se tak dokument rozsype.

IMG 3576

(zdroj: http://practice-in-conservation.com/?page_id=64)

ink corrosion

(zdroj: https://travelingscriptorium.library.yale.edu/2013/03/21/iron-gall-ink/)

Dále pak inkoust obsahuje sírany, které spolu s vodíkovými ionty mohou tvořit kyselinu sírovou, která také reaguje s papírem.

Recept

Najdete v prvním článku (2020/11). Nahrála jsem i video-návod na YouTube.

Díky Jakubovi Cibulkovi a Natalii Dubanevych za konzultace.

Zdroje

Kaligrafické novinky s tipy, nové termíny kurzů a kalisetkání. Chceš?
Anežka Peroutka
kaligrafka
anezka@kaligrafuji.cz
+420 605 830 613
Obchodní podmínky
Instagram
Pinterest
YouTube
Facebook